Lyžáček 2. tříd (nové foto!)

Nakonec se na nás usmálo nejen štěstí, ale i sluníčko nad uměle zasněženým svahem. Rozdělení do družstev proběhlo rychle a za chvíli se na svahu lopotilo 15 CITRÓNKŮ, popojíždělo 9 PAPRIČEK, sjíždělo 9 MRKVIČEK a svištělo 12 DÝŇÁKŮ a 14 OKUREK.

V úterý ráno nám ovšem do pondělního úsměvu doslova napršelo. Velké váhání, zdali vůbec nastartovat autobusy, rozhodl svým nezdolným optimismem a bohatými zkušenostmi pan učitel Žáček. Po jeho větě: JASNĚ JEDEM!, jsme se rozhodli JÍT DO TOHO! Vlekaři s údivem pustily vleky jen pro nás a tak se potvrdilo, že všechno zlé je k něčemu dobré a že nejsme z cukru. Nakonec děti nebyly ani moc mokré. Možná tomu napomohla i účinná výzva paní učitelky Máčalíkové: KDO BUDE PADAT, KUPUJE MI V BUFETU ČOKOLÁDU!                                                                                                               

Středa nás za úterní odvahu odměnila pořádnou a nefalšovanou přírodní nadílkou mokrého sněhu a dokonce i svižně zelené okurky vypadaly při návratu domů PONĚKUD ZVADLE.  Zato čtvrtek! Ten vyšel!  Nad hlavou azurová obloha a pod nohama zmrzlý manšestr způsobil, že i CITRÓNCI začali ze svahu sjíždět poněkud rychleji a na vleku padali jako HRUŠKY. Obětavá paní učitelka Máčalíková neváhala svižně vyběhnout do svahu a odvážně nastavila vlastní čelo, aby děti ochránila před nárazem zbloudilé pomy. Jen jsme od této chvíle už nezaslechli žádnou vtipnou výzvu…                                                                                                                                                                  

Ale přece jsme se usmívali, tentokrát radostí. Zkuste si zavázat oči, postavit se na lyže a vyjet poprvé vlekem na svah, který jste nikdy neviděli. Tak takhle to má Pavlík Kozubík, náš největší bojovník.  Přestože má jen zbytky zraku, dokázal za pomoci své instruktorky Terezky překonat neposlušné lyže, vlek, kluzký svah a hlavně sám sebe. Čtvrtek byl JEHO VELKÝ DEN!                                                                  

A je tu pátek, velká očekávání a spousta otázek. Jak dopadnou závody? Přijedou naši? Budou medaile? Kdo pojede první? Budeme mít čísla? Kde se závod pojede?  To vše 58krát ze čtyř světových stran. Ještě, že pan řidič zkušeně pouští pohádku, a tak je v autobuse docela klid. Závody se jely u malého vleku, děti dostaly čísla, rodiče fandili, první startovali CITRÓNCI a všechno dopadlo skvěle. Rozdali jsme skutečné i čokoládové medaile a pro všechny byla odměnou také závěrečná sportovní tombola. Dobrou náladu při návratu domů podpořila navíc naše lyžařská písnička: