17. 4. 2018

Zážitky čtenářského klubu

Čtenářství není tradičně považováno za výrazně adrenalinový koníček, i když milovníci knížek by jistě protestovali a potvrdili, že si zábavy, vzrušení a často i strachu užijí nad knížkami dost a dost. A pokud jsou tito čtenáři ještě navíc členy „staršího“ čtenářského klubu naší školy, přesvědčili se před pár týdny na vlastní kůži, že texty a příběhy do nich vložené mohou být opravdu napínavé a děsivé, obzvlášť když se vydáte do sklepení zlínského zámku na netradiční interaktivní výstavu, zabývající se historií místního podzemí a krajovými pověstmi. Více už v reportáži Karolíny Haferníkové a Veroniky Brhláčové.

Začíná den, kdy se společně s paní učitelkou a spolužačkami vypravujeme do Zlína na strašidelnou literární výstavu. Úspěšně jsme dorazily k zámku, kde hledáme vstup na výstavu. Když vidíme vrata, která vedou do temného sklepení, uvědomujeme si, že naše močové měchýře výstavu nevydrží. Po toaletě míříme s kuráží do temnoty. Platíme vstupné, odkládáme batohy a na chvíli se pozastavujeme před prvními figurami upírů. Vypadají strašidelně a reálně. Chvíli si pročítáme informační tabule, které jsou v některých částech zakryty pavučinou. I přesto, že jsme na začátku, slyšíme z dáli strašlivě zákeřný smích. S nedočkavostí se ženeme dál. S hrůzou a mrazením v zádech se dočítáme o Čachtické paní, která se zde koupe ve vaně plné krve. Historek máme už dost a chceme taky nějaké to „vzrůšo“. Najednou na nás začíná blikat zvláštní světlo, které, jak později zjišťujeme, je paní učitelka s fotoaparátem. V pozadí vidíme digitální obrazy, které se hýbou. Paní učitelka se zděšeně ptá, jestli je tato výstava vhodná i pro její malou dceru Dorotku. Všichni se začínáme smát a s pobavením odpovídáme, že rozhodně ne. Paní učitelka stojí zády k obrazům, a jelikož neví, že se hýbou, tak velmi rychle s výkřikem odskakuje. U obrazů, které se pokaždé změní na něco jiného, stojíme tak dlouho, že nemáme pojem o čase. Povídáme si už u konce sklepení s paní učitelkou naše duchařské příběhy, při kterých se nám svírají žaludky. Čas nám rychle utíká, a proto už musíme odjet domů. Na tuhle výstavu nikdy nezapomeneme.