Pátek 23. 10. 2026 začal pro vybrané žákyně a žáky devátého ročníku nezvykle brzy – již před čtvrtou ranní hodinou měli sraz na vizovické autobusové zastávce a velmi záhy spolu s pedagogickým dozorem usedli do přistaveného autobusu pana Kočího a odjížděli směrem k polským hranicím. Cesta byla tichá. Někteří žáci se pokoušeli dohnat spánkový deficit, jiní se ve svých myšlenkách zaobírali tématem holocaustu a připravovali se na to, co je čeká.
Brány muzea v Osvětimi se pro nás otevřely v osm hodin ráno. Vyzvedly si nás slovensky hovořící průvodkyně, které nás provedly nejprve částí vyhlazovacího tábora Auschwitz a poté táborem v Birkenau. Jejich emotivní a poutavý výklad přiblížil všem účastníkům exkurze dnes již těžko pochopitelné lidské utrpení, které se v tamějších prostorách každodenně odehrávalo. Dozvěděli jsme se o funkcích jednotlivých bloků i o konkrétních svědectvích těch, kteří dokázali v nelidských podmínkách přežít. Paní průvodkyně nám přiblížily i osudy těch, kteří takové štěstí neměli. Líčily nám, jaká maličkost mohla pomoci lidem projít selekcí a jaké drobnosti mohli naopak vést k ukončení lidského života jedince i životů celé rodiny, celých transportů.
Po psychicky náročné části programu dostali účastníci dějepisné exkurze prostor pro „návrat do přítomnosti“ v prostoru nákupního centra ve městě Osvětim. Toho všichni využili nejen k občerstvení a nákupu čokolád, Krówek či jiných pochutin, ale také ke sdílení zážitků a dojmů. Díky tomuto bodu programu neprovázely cestu domů tak silné pocity beznaděje, bolesti a ani jiné úzkosti, které v myslích našich deváťáků prostory vyhlazovacích táborů Auschwitz a Birkenau vyvolaly.
Mgr. Tereza Šojdrová
Fotogalerie 14 fotek
